Komunikace s dětmi o válce a prožívání současné situace v rodinách:
udělejme s dětmi něco konkrétního
Probudili jsme se do 24.února 2022, který byl specifický, náročný, zaskočil nás, překvapil. Došlo k vojenskému přeopadení Ukrajiny a hrozná válka stále trvá. Jak s dětmi o této situaci mluvit, co jim říkat, neříkat, jak s nimi pracovat?
- Samozřejmě záleží na tom, v jakém věku děti jsou, jak jsou citlivé, vnímavé, všímavé, případně přecitlivělé. Nicméně mluvit s nimi o válce je důležité, je to skutečnost, která se děje kolem nás.
- Nejprve je moc potřebné, aby se každý z nás dospělých zastavil a řekl si – co prožívám, jak se mám? Cítím lítost, strach, vztek? Jak s tím pracuji, co dělám pro to, abych to zvládl, co dělám pro druhého člověka, který je vedle mne, co dělám pro uprchlíky? Důležité tedy je, abychom byli pro dítě příkladem.
- Je důležité být k dítěti otevření a mluvit s ním o válce. Říct, zda je něco nového, co jsme zaregistrovali na sociálních sítích, kterým důvěřujeme. Nezatěžovat tím dítě, nemluvit o tom pořád, brát to jako novou skutečnost v životě.
- Je důležité omezit sledování válečných událostí v televizi, na mobilu. Čili například se ráno nebo večer podívat, přečíst si, co je nového, na co máme myslet s větší intenzitou. Nemít zapnutou zpravodajskou ČT 24 celý den, nenechat na sebe chrlit informace odevšad.
- Je moc fajn, pokud ještě více zařadíme s dítětem do jeho programu sport, hry venku, procházky. Pokud by bylo dítě ve větším citovém napětí, může i tímto způsobem uvolňovat svoje emoce a pracovat s nimi. Důležité je i navzájem je pojmenovat – „Máš strach? Čeho se bojíš? Pojď, obejmu tě. Máš vztek, pojď, vydáme ho z těla ven.“
- Buďme s dětmi aktivní. Zajímejme se o druhé. Má dítě ve třídě spolužáka z Ruska, Ukrajiny? Pobídněme ho, ať se ho zeptá, jak se má, co prožívá, jestli potřebuje něco on či jeho rodina. Ať řekne doma, že jsme pro pomoc otevření.
- Ať se dítě spolu s námi zajímá i více o naše příbuzné – o tety, babičky, dědy, jak oni prožívají toto období. Mají strach, trápí je něco? Zájem dítěte a jeho konkrétní pomoc jim může přispět k většímu klidu a k pocitu, že nejsou na situaci sami.
- Udělejme také spolu s dítětem něco konkrétního. Zeptejme se ve farnosti, na městském úřadě nebo se podívejme na webových stránkách, zda je vyhlášená sbírka dek, přikrývek, léků… a řekněme dítěti, jak k tomu přistoupíme my rodiče a dejme mu návrh, že například ze své pokladničky může také přispět.
- Vyhraďme si každý den chvíli, kdy se s dítětem budeme modlit za mír. Udělejme si čas na to, kdy budeme s vírou prosit nebeského Otce o mír.
- Pokud by se u dítěte objevila nějaká potíž se spánkem, bylo by v úzkosti, že by nemohlo jíst nebo pít, reagujme na to. Pojmenujme s dítětem pocit, snažme se ho ošetřit – dítě obejmout, sdělit mu, že s ním neseme danou obtíž, nechceme ho nechat samotné v jeho úzkosti nebo strachu.
- Žijme přítomnost. To, co bude za hodinu, zítra, nevíme. Pojďme zintenzivnit dobré žití přítomnosti. A krátce plánujme – zda zítra zasadíme macešky, půjdeme hrabat trávu, pořežeme dřevo, půjdeme do kina na Bambitku 2. I plány jsou určitou jistotou a záchytným bodem pro dítě i dospělého. A dělejme si radost navzájem.
Ilona Špaňhelová, psycholožka
Deset bodů pro práci a komunikaci s dětmi o válce
- Mluvme s dětmi o válce přiměřeně k jejich věku, informujme je a odpovídejme jim na jejich otázky krátce, věcně.
- Omezme sledování televize se zprávami o válečných bojích.
- Buďme s dětmi hodně venku, aby měly možnost sportem uvolňovat emoční napětí.
- Zajímejme se s dětmi o druhé – o kamarády z Ukrajiny, Ruska a pomozme jim.
- Zajímejme se o své příbuzné, jak tuto situaci prožívají a buďme jim nablízku.
- Udělejme s dětmi nějaký konkrétní skutek.
- Modleme se.
- Pokud se u dítěte objeví úzkost, strach, vztek, pracujme s nimi.
- Dbejme na pravidelné jídlo, pití, spánek.
- Žijme přítomnost.
